Jak reportovat o masových střelbách?
Masové střelby (či také útoky aktivního střelce) představují pro novinářskou profesi velkou výzvu. Na jedné straně stojí mimořádný zájem veřejnosti o aktuální dění, na straně druhé je potřeba nepřispívat k šíření a podpoře podobných činů, respektovat oběti, nebránit polici v práci. V obecné rovině lze rozdělit doporučení pro práci novinářů a novinářek do tří základních pilířů.
1. V průběhu útoku nepomáhejte útočníkovi
- Nezveřejňujte žádné materiály, které by jemu nebo jeho komplicům mohly pomoci naplnit svůj plán. Především nesdílejte žádné informace odhalující kde a jak se lidé skrývají, kde je policie, kde jsou slabá místa záchranné operace. Dočasné informační embargo v takové chvíli může zabránit mnoha obětem.
- Nedělejte nic, co by mohlo překážet policii a bezpečnostním složkám v jejich práci, a to zvláště při práci v terénu. V případě masové střelby není ospravedlnitelné snažit se získat zajímavý materiál, infiltrovat se na místo činu apod.
- Šiřte pouze plně ověřené informace, které mohou posloužit ke zmírnění chaosu a obav ve společnosti. Sdílejte informace, kde sehnat pomoc, kam se mohou příbuzní obrátit s žádostí o informace, pomáhejte rozptýlit paniku a odrazujte lidi, aby na místo chodili pro senzaci.
- Nesdílejte spekulace, neověřené zprávy, nepoužívejte sociální sítě jako laciný zdroj materiálu.
- Šiřte informace umožňující lidem se na střelbu připravit či jí čelit. Pište o tom, jak se nejlépe skrýt, jak uniknout, jak bojovat. Základní rada lidem, kteří se mohou nacházet v místě útoku, zní: schovej se, uteč, bojuj.
- I když novináři a novinářky mají plnit roli hlídacích psů demokracie a mocenských a bezpečnostních složek, pokud není nějakým výrazným a zřejmým pochybením státu ohrožena bezpečnost, dokud není ukončena akce, je vhodné, aby svoji kritiku dočasně suspendovali. Teprve až s odstupem lze lépe hodnotit postup policie a všechny okolnosti.
2. Nedělejte z útočníka hrdinu
- Mějme vždy na paměti, že cílem masových střeleb je získat pozornost veřejnosti a médií. Novináři a novinářky nesmí – podobně jako v případě terorismu – dělat útočníkovi reklamu. V centru příběhu mají být oběti a tragické důsledky jeho jednání, nikoliv jeho čin.
- Je rovněž maximálně zabránit možnosti nápodoby či inspirace pro další útočníky (tzv. coping).
- Zvláště tedy by média neměla zveřejňovat identitu útočníka, jeho fotografii, detaily z jeho soukromí, manifesty, příspěvky ze sociálních sítí, prohlášení apod. Pokud jsou tyto informace relevantní pro posouzení činu (např. z hlediska motivace), je potřeba je uvést opisem a pouze v minimální nezbytné míře. Mezinárodní organizace zabývající se ochranou práv obětí doporučují, aby pachatelé těchto činů “zmizeli z historie”. Nesmí se z nich stát hrdinové.
- Média by neměla přinášet podrobnosti o tom, jak byl čin naplánován, vykonán, jakou strategii útočník používal, jaké zbraně apod. To je především z toho důvodu, aby z médií nemohli čerpat informace další lidé a jeho čin napodobit.
- Je zcela nepřijatelné, aby média zveřejňovala záběry přímo ze střelby, ukazovala střelce v akci, anebo dokonce přijímala jeho úhel pohledu a využívala například materiály, které si sám natočil.
3. Respektujte oběti
- Hrdiny příběhu o masové střelbě by měly být oběti, jejich příbuzní, lidé, kteří je pomáhali zachránit, kteří se postavili střelci.
- Novináři a novinářky by si však vždy měli být vědomi toho, že s takovými lidmi nemohou pracovat jako s osobami ve veřejném zájmu, jako jsou např. politici nebo mocní lidé. Musí respektovat jejich soukromí a vždy jednat v souladu s tím, co oběti, svědci nebo lidé podílející na pomoci a záchraně samy o sobě sdělit chtějí. Bez svolení obětí či jejich příbuzných novináři a novinářky nesmí zveřejňovat jejich identitu.
- Je rovněž nutné si uvědomit, že tito lidé jsou v těžké životní situaci a jednají velmi emocionálně. Novináři a novinářky toho nesmí zneužívat, atakovat je, využívat jejich citlivosti. Novináři a novinářky jsou zde v roli mediálních expertů a expertek a měli by dbát na to, aby bránili oběti před nedomyšlenými důsledky jejich činů (např. když o sobě zveřejní něco, co by jim v budoucnu mohlo ublížit).
- Média by měla přispívat ke sdílení solidarity, podpory, ke smíření a hojení ran. Touha po senzaci musí jít stranou, protože může vést k retraumatizaci. Té je potřeba se za každých okolností vyhnout.
- Je třeba sdílet informace, které mohou pomoci v hojivém procesu, jako kam se obrátit na pomoc, kdo poskytne ověřené informace (např. o identitě obětí), kde lze společně utrpení sdílet. Je velmi dobré, pokud si lidé v médiích nechají poradit od psychoterapeutických a krizových profesionálů a profesionálek, kteří jim pomohou zvolit správné zdroje.
- Novináři a novinářky nesmí sdílet spekulace, dezinformace a neověřené zprávy. Nesmí prohlubovat nejistotu, která po takovém útoku bude ve společnosti velmi vysoká.
- Je třeba nezveřejňovat obrazový a videomateripál, který by byl necitlivý vůči obětem (například ukazoval jak lidé umírají, trpí apod.).
- Z hlediska prevence je dobré se soustředit na takové informace, které do budoucna mohou pomoci zabránit takovým útokům nebo jejich účinek zmírnit. Slovo by měli mít odborníci na sebeobranu, bezpečnost, terapii, kteří by měli veřejnost informovat o tom, jak v případech masové střelby postupovat, nebát se říci si o pomoc, jak pracovat s traumatem.
Další a přesnější informace o tom, jak psát o masových střelbách, lze nalézt zde:
V případě zájmu se můžete obrátit na tým našeho Centra pro mediální etiku a dialog, který Vám pomůže vytvořit pro Vaši redakci strategii pro zvládání podobných situací, anebo pomůže konzultovat Vaši práci. Kontaktujte vedoucího týmu Jana Motala: jmotal@mail.muni.cz