Sexuální násilí je závažný společenský problém, o kterém je potřeba informovat citlivě a s vědomím nebezpečí reatraumatizace obětí. Následující zásady vycházejí z materiálu, který připravilo centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem. Ke stažení je k dispozici v seznamu odkazů vpravo. 

• používejte vhodný jazyk, především je potřeba zdůraznit, že se nejednalo o konsenzuální pohlavní styk (čili ne “měl s ní opakovaně sex, když spala”, ale “opakovaně ji během spánku znásilnil”)
• na správné pojmenování je potřeba pamatovat i u pachatele – je to “agresor” nebo “násilník” spíše než “sexuální partner” či “predátor”
• jazyk by měl být respektující a poukazovat na závažnost problematiky (např. ji nezlehčovat)
• na prvním místě je bezpečnost oběti nebo obětí, je tedy třeba především přemýšlet nad tím, jak neublížit, netlačit oběť někam, kam nechce, nesnažit se být terapeut
• je sice správné o agresorovi informovat, ale je vždy potřeba přemýšlet nad tím, kolik prostoru je mu dáváno a jak je vykreslován
• tvrzení by měla být podložena fakty, například existujícími a dostupnými statistikami
• kontaktujte odborníky, kteří se problematikou zabývají
• mějte na paměti, že sexuální násilí má mnoho podob a ne na všechny pamatuje zákon – že nějaké jednání nenarušuje zákon ještě neznamená, že to není násilí
• ctěte presumpci neviny ve vztahu k pachateli a přistupujte citlivě k oběti, buďte si vědomi i zákonné úpravy informování o obětech závažných trestních činů (zvláště, jde-li o děti)
• neoslovujte oběti přímo bezprostředně po incidentu, jednejte s ní i s jejím okolím upřímně, měli byste vždy mít informovaný souhlas (tedy lidé, s nimiž mluvíte, by měli být informováni o vašich záměrech, podobě rozhovoru apod. a měli s tím souhlasit)
• poskytujte informace o tom, kde nalézt pomoc