Jiný pohled nabízí P. J. Shoemakerová, která strukturuje možné vlivy na žurnalistickou práci do vrstev, začínající na individuální úrovni, vedoucí přes mediální rutiny a organizační vlivy až po vnější vlivy a účinek ideologie (ve smyslu dominantních integrujících symbolických mechanismů ve společnosti). Tento pohled je důležitý proto, že přesahuje omezené ekonomické či regulační pojetí vlivu a ukazuje, že nezávislost novináře ohrožují např. i oborové zvyklosti („takto se to dělá“ – rutina), jeho vlastní postoje či nereflektovaná společenská ideologie (jako je např. postoj k určitému válečnému konfliktu nebo konkurenční politické ideologii ve státě).

Nezávislost tedy nelze omezit pouze na problém odvislosti od vlivů politických, zájmových či finančních, ale i na automatismus rutiny, profesní „fachidiotství“ či slepotu vůči zkreslením vznikajícím uplatňováním oborových hodnot, jako je třeba rychlost (včasnost, aktuálnost). I proto etické kodexy připomínají, že nic neomlouvá nedostatečné ověření zprávy nebo její nepřesnost (3. a), Etický kodex SN ČR).

Podobně problém cenzury jakožto „omezení, potlačení nebo zákazu forem řeči a mediálního obsahu, které jsou považovány za odporující obecnému dobru“ nelze omezovat jen na státní cenzuru. I poskytovatelé služeb, jako je Google, či další instituce a skupiny mohou předběžně či následně omezovat mediální obsah – např. vulgarismy, pornografie, násilí apod. (T. Flew, Censorship, in: Keywords for Media Studies (Oulette–Gray eds.), 2017)

Nezávislost novináře mohou korumpovat i drobné dárky či výhody. Z behaviorálních výzkumů víme, že lidé mají tendenci lépe hodnotit ty obsahy, které jsou třeba i jen symbolicky spojené s těmi, kdo je platí (viz A. H. Harvey et al., 2010). I proto mnohá světová média, anebo i agentury (např. Associated Press) mají striktní omezení pro lístky zdarma, dárky apod. Obecné pravidlo by mělo znít: nepřijímat vůbec nic. V ideálním případě by médium měla novináři např. zaplatit jeho služební cestu i tehdy, když se účastní např. oficiálního doprovodu politického reprezentanta země (např. prezidenta).